Vycházkový okruh historickou částí Jindřichova Hradce

Masarykovo nám

Vycházkový okruh historickou částí Jindřichova Hradce začíná na Masarykově náměstí u mapy sloužící turistům k orientaci.

Vycházka začíná na Masarykově náměstí u mapy sloužící turistům k orientaci. Od této mapy se vydáme Klášterskou ulicí k františkánskému klášteru s kostelem sv. Kateřiny.

 frant klaster, obrázek se otevře v novém okně

Františkánský klášter byl založen Jindřichem IV r. 1478, při obnově po požáru byla ke kostelu v r. 1674 přistavěna kaple .
Proti klášteru se nachází klášteříček, který byl založen v r. 1534 jako špitál s bekyněmi. Později byl změněn na vdovské sídlo zámeckých paní. Kateřina z Monfortu dala postavit mezi klášteříčkem a kostelem spojovací krytou chodbu na arkádách, aby mohla přecházet na modlitby. Před klášteříčkem je kovová branka, kterou vstoupíme do malého parku. Držíme se po cestách vlevo a vyjdeme v Husově ulici.
Vpravo je objekt gymnázia Vítězslava Nováka. (V r. 1921 byla zahájena stavba nové moderní budovy gymnázia, které v Hradci existuje již od r. 1595. Výuka v této budově započala již 1.9.1923. O vybudování této moderní školy se zasloužil ředitel dr. Ferd. Hoffmeister).

koleje a menza, obrázek se otevře v novém okně

Naproti gymnáziu je areál bývalých kasáren, objekt sloužil vojenským účelům až do osmdesátých let minulého století. Zchátralé objekty byly v devadesátých letech opraveny a slouží nyní jako menza a koleje Vysoké školy ekonomické.
Projdeme areálem kolejí a v přímém směru pokračujeme kolem Základní umělecké školy do Husových sadů.

Jan  Hus, obrázek se otevře v novém okně

V sadech zabočíme vpravo k soše Jana Husa z r. 1923 od táborského sochaře J.V.Duška. Kolem sochy sejdeme po schodech na terasu pod hradbami. Naskytne se nám výhled na zámecký komplex, především zaujme věž Menhartka, původně hradní věž, přestavěná za Menharta z Hradce v 15. stol. V přízemí je zámecká tzv. Černá kuchyně, jedna z největších, dosud zachovaných pozdně gotických kuchyní. Na Zelený čtvrtek se zde rozdávala kaše poddaným. Dominantou je obranná válcová věž, která je nejstarší stavbou hradu, románského založení z počátku 13. stol. V přízemí věže kdysi byla hladomorna. Pokračujeme dolů po schodech cestou mezi hradbami a řekou Nežárkou, která vzniká soutokem Žirovnice a Kamenice v obci Jarošov.


Nezarka, obrázek se otevře v novém okně

Původně se nazývala Včelnice podle množství včelstev chovaných na jejích březích. Název Nežárka se začal používat v 15.stol. Podle lidového podání proto, že se při požárech nešířil za řeku žár. Asi po 100 m stoupá vlevo vzhůru do hradeb schodiště. Vystoupáme po schodišti a uličkou v přímém směru dojdeme k dvoupatrové budově školní jídelny č.p. 31/I na Zakosteleckém náměstí. Budova sloužila různým, převážně však školským účelům.
Obejdeme ji vlevo a pokračujeme Liliovou ulicí podél vysoké zdi k proboštskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který je z druhé poloviny 14.stol. Několikrát byl stavebně upravován, nejvýznamnější úpravy proběhly po požáru r. 1801. Poslední stavební úpravy z r. 1873. Pod vedením regentschoriho Ikavce zde na kůru slavil první úspěchy B.Smetana jako sopranista. Proti vyústění uličky je na zdi kostela deska upozorňující, že v těchto místech prochází 15. poledník jenž je vyznačen v dlažbě. Po pravé straně se nachází objekt bývalé jezuitské koleje, založené Adamem II v r.1595. Areál je umělecko – historicky významný a vedle krumlovské koleje náleží k nejstarším zachovaným v Čechách. Vnější stěny jsou zdobeny psaníčkovým sgrafitem. V roce 1773 byla kolej přeměněna v kasárna.

kostel sv mari magdaleny, obrázek se otevře v novém okně

Rohovou stavbou je kostel Sv.Máří Magdaleny, jenž je nejstarším městským kostelem z 13. stol., v r. 1595 připojen k jezuitské koleji. Po požáru r. 1615 byl raně barokně přestavěn. Uvnitř se nachází bohatá štuková výzdoba. Kolem kostela zabočíme vpravo na Balbínovo náměstí. Zaujme nás empírová budova Landfrasovy tiskárny. V r. 1797 koupil Josef Landfras starou Hilgartnerovu tiskárnu z r.1738. Tiskárnu rozšířil a získal proslulost srovnatelnou s pražským V.M.Krameriem. Tiskárna měla národní význam v době obrozenecké. Roku 1825 převzal tiskárnu syn Alois, který byl zároveň organizátorem kulturního života, mecenášem a starostou města. Dnešní podoba domu je z r. 1827.
Proti tiskárně se nachází muzeum Jindřichohradecka, bývalé jezuitské gymnázium, založené r. 1594. Jako profesor zde působil Bohuslav Balbín, vlastenecký kněz a obhájce českého jazyka. Dnešní podoba budovy je z r. 1648. Po zrušení jezuitského řádu zde byla škola, později opět gymnázium. Od r. 1925 je zde trvale umístěno muzeum, které bylo ve městě založeno r.1884. Mezi exponáty muzea jsou například světoznámé pohyblivé Krýzovy jesličky.
pivovar, obrázek se otevře v novém okně

Vlevo od budovy muzea začíná objekt pivovaru. V r. 1580 postavil Adam II z Hradce pivovar, který patřil k největším v Čechách. V letech 1831 – 1835 si pivovar pronajal otec Bedřicha Smetany. U horní brány vedle muzea je pamětní deska. Ze starého mlýna, v objektu pivovaru, byla r.1886 vybudována Křižíkem elektrárna a 14.3.1887 bylo v Jindřichově Hradci jako druhém městě po Praze uvedeno do provozu elektrické osvětlení.

U Bradace1, obrázek se otevře v novém okně

Pokračujeme okolo muzea Nežáreckou branou. Brána zvaná též Linecká se jediná dochovala z původních tří městských bran, které byly součástí městského opevnění ze 14. stol. Brána byla původně nižší, zvýšena byla r. 1685 a roku 1802 byla opatřena hodinami. Přejdeme most přes Nežárku. Za mostem odbočíme první ulicí vlevo. Na nároží domu, před kterým odbočujeme, je hlava – tzv.dům „U bradáče“. Jádro domu je z počátku 16.stol. Štuková hlava údajně označuje, kam až kdysi sahala hladina při povodni. Jiné vysvětlení je, že šlo o označení holičského krámku. Ulice pokračuje vzhůru na svah nad řekou.
Z dalšího úseku je široký výhled na zámecký komplex. Překrásnou stavbou na pravém okraji je zámecký Rondel, původně hradební bašta přestavěná koncem 16. stol.na altán. Pro svou nádhernou štukovou výzdobu je označován jako perla evropského manýrismu. Pod zámkem u řeky je vidět bývalé koželužské domky se šindelovými střechami, posledním zděným objektem jsou umělecké dílny. Dvořiště pod hradem, nejstarší panský dvůr zakoupila r. 1911 Marie Teinitzerová a založila zde Uměleckou textilní dílnu. Gobelíny z této dílny jsou světově známé.
Dojdeme na první rozcestí, kde se držíme vlevo, pak všechna rozcestí procházíme v přímém směru. Sejdeme z kopce a cesta se zatáčí vlevo kolem zdi za níž je Landfrasova zahrada patřící k č.p. 151/IV Landfrasově vile.

pivonky, obrázek se otevře v novém okně

Dílo Josefa Schaffera, který u ní v letech 1826 – 1839 vybudoval terasovitou zahradu podle barokových pravidel s pavilónem, gotickým letohrátkem, poustevnou, kuželnou a skleníky. Zahrada byla střediskem společenského života po dobu jedné generace.
Cesta se napojuje na silničku, po které přejdeme most přes Nežárku a pokračujeme vlevo Mlýnskou ulicí, kterou vede i žlutá turistická značka. Vpravo na domě je pamětní deska Dr.Procházky. Mudr.Josef Procházka - Devítský se narodil r.1811 v Devítském mlýně č.p. 123/III, mlýn zbořen 1936. Vystudoval lékařství. Byl znám jako doktor lidumil. V polovině 19. stol. organizoval český společenský život v Hradci. Již od r. 1843 organizoval ochotnické divadlo. Pozval do J.Hradce J.K.Tyla, který zde v r. 1851 zahájil pouť potulného herce po českém venkově.
Ulicí pokračujeme vzhůru podél kamenné zídky, přes kterou se nám nabízí opět jiný pohled na zámecký komplex. Na konci zídky zabočíme po žluté značce vlevo a přejdeme přes mostek nad stavidly. Z nábřeží Malého Vajgaru se nám nabízí pohledy na město. Podél Vajgaru a náhonu do pivovaru dojdeme před vchod do Státního hradu a zámku. Zámek patří k nejstarším šlechtickým sídlům v jižních Čechách. Původní hrad byl založen počátkem 13. stol. Vítkovci. Z prvních majitelů, pánů z Hradce, přešel zámek počátkem 17. stol. do držení Slavatů a koncem 17. stol. do držení Černínů. Po roce 1945 byl zámek zestátněn. Rozsáhlý stavební komplex je nejen vzácným architektonickým celkem, ale i bohatou pokladnicí kulturních památek. Při prohlídce je možnost výběru ze tří prohlídkových tras.

zamek1, obrázek se otevře v novém okně

Pokračujeme po žluté značce. Zaujme nás rohový dům s arkýřem gotického původu, architektonicky cenný především nárožním arkýřem z počátku 16. stol., který je památkou evropského významu. Stále po žluté značce vejdeme na náměstí Míru. Dominantou náměstí je sousoší Nanebevzetí Panny Marie. Jde o největší památku barokního sochařství ve městě. Jeho výška 20 m řadí sousoší na druhé místo za Olomoucké. Dílo dačického sochaře Strahovského z r. 1764 – 1766 bylo postaveno nákladem poštmistra Bayera.
Z domů na náměstí zaujmou především radnice s městským znakem. Budova bývala užší, protože mezi domy č. 88 a 89 vedla ulička, kde se prodával chleba – odtud lidový název Chlebnice, který se dochoval. Po r. 1607 byl průchod překlenut a radnice rozšířena. Na radnici je městský znak, který od Vladislava II roku 1483 získalo město. Původní znak , zlatá pětilistá růže v modrém poli, byl tehdy vylepšen dvěma zlatými lvy s královským W a korunkou. Dále zaujme Langrův dům zdobený sgrafity. Dům č. 138 –139 /I zvaný Langrův podle posledního majitele. Čp. 139 je nejstarším domem ve městě z poč. 15. stol. a patřil vrchnosti. Ve dvoře jsou arkády z 16.stol. Sgrafitová výzdoba fasády je z r. 1579. R. 1586 spojil oba domy majitel Čech z Kozmáčova.
Opustíme žlutou značku a kolem Langrova domu a restaurace Zlatá husa .Zde strávil 16.12.1851 poslední noc na cestě do vyhnanství K.H.Borovský. Pokračujeme Svatojánskou uličkou ke kostelu sv. Jana Křtitele, který je vedle zámku nejvzácnější raně gotická stavba. Byl založen ve 13.stol. řádem německých rytířů. Po r. 1340 dostavěn na minoritský klášterní konvent a školu.

Liliova ul, obrázek se otevře v novém okně

Tu navštěvoval Tomáš ze Štítného. R. 1564 zde Jáchym z Hradce zařídil tzv. špitál. Ústav byl zrušen teprve za protektorátu.
Vpravo ze schodiště je výhled na rybník Vajgar , jehož celková výměra je 49 ha, největší hloubka 5 m. Nepatří mezi typické rybníky, nemá nikde umělou hráz. První zmínky o něm jsou z r.1399. Nazýval se Městský, pak Zámecký. V 18. stol se začal používat německý název Weiher -rybník, z něho postupně vznikl dnešní název. Dřevěný most, o kterém jsou zmínky současně s rybníkem, byl na kamenný poprvé přestavěn r.1760 a pomyslně rozděluje Vajgar na Malý a Velký. Umělý ostrov je z r. 1860.
Pokračujeme ulicí Štítného do Panské ulice. Panskou ulicí vpravo k Masarykovu náměstí. Na konci Panské ulice na pravé straně je restaurace Střelnice. Původně zde byl hradební příkop, kde hradečtí ostrostřelci konali svá cvičení.

ul  k voj sprave, obrázek se otevře v novém okně

Měli zde dřevěnou boudu na úschovu zbraní a při slavnostních příležitostech tu čepovali pivo. Po požáru r.1801, kdy byla zbourána městská brána, zde byla postavena budova o dvou poschodích, která se stala střediskem kulturního a společenského života. V r. 1928 byl ke střelnici přistavěn biograf.
Na Masarykově náměstí vycházka končí.

Délka vycházky je 3 km.


11.4.2011 9:39:57 - aktualizováno 13.1.2015 14:08:55 | přečteno 8610x | Vladislav Sochna

Informační středisko město Jindřichův Hradec

ul. Panská 136/I
377 01 Jindřichův Hradec
tel. +420 384 363 546
e-mail : info@jh.cz 
WWW: http://infocentrum.jh.cz/
Kde nás najdete: mapa 

Otevírací doba Informačního střediska:

září - květen: 
Po-Pá: 8.00 - 17.00 hod.
So: 8.00 - 12.00 hod.

červen: 
Po-Ne: 8.00 - 17.00 hod.

červenec, srpen: 
Po-Pá : 8.00 - 17.00 hod.
So: 9.00 - 18.00 hod.
Ne: 8.00 - 17.00 hod.

Volba verze

Kterou verzi stránek chcete zobrazit?

Mobilní Normální